Bubny

Bubnování je nezbytné pro většinu kultur. Kultura, která nemá buben, se považuje za ohroženou, protože ztratila kontakt se srdečním rytmem země. Bubeník udává rytmus pro ostatní hudebníky a tanečníky a drží ten puls nebo tlukot, který nás povzbuzuje. Kultury po celém světě udržovaly svou společnost prostřednictvím bubnů pohromadě. Bubnování uzdravuje tělo. Funguje na hluboké emocionální úrovni, propojuje nás se zemí a s naší komunitou. Je to zřejmě první hudební nástroj, na který kdy lidé hráli.

(Jere Truer –  básník, hudebník, vypravěč příběhů)

Je kulatý buben vyrobený ze dvou částí: z dřevěného rámu a z kůže. Ke hraní se používá palička.

V rukou šamana má šamanský buben své posvátné poslání, jeho prostřednictvím se šaman dostává do transu a na cestu do jiných realit, kde získává potřebné informace (princip šamanského léčení).

V rukou muzikoterapeuta je šamanský buben zdrojem léčivých vibrací, které působí na všechny úrovně člověka a monotónní rytmus synchronizuje činnost mozkových hemisfér, čímž navozuje stav rovnováhy.

Jako mocný terapeutický prostředek vnímáme použití šamanského bubnu v kombinaci s intuitivním zpěvem. Mnoho lidí si touto cestou má možnost uvolnit bloky typu „neumím zpívat“ nebo tzv. stažené hrdlo.

Africký buben Djembe

Je charakteristickým hudebním nástrojem západní Afriky. Jeho tělo je vyrobeno z kmene tropického stromu známého jako mahagon. Je ručně vydlabané z jednoho kusu dřeva a kvalita této ruční práce má významný vliv na jeho zvuk.

Djembe se potahuje kozí kůží a lze ji v případě poškození vyměnit. Míra vypnutí kůže má, podobně jako dřevo, vliv na zvuk bubnu.

Na djembe se hraje dlaněmi a prsty.

Hlas je naše vizitka, náš zvukový „podpis“.

Jeho používání má obrovský léčivý a harmonizující potenciál pro celé tělo i mysl. A to i v případě zpívání jednoduchých slabik či pouze samohlásek. Hlas je nejlepší hudební nástroj a zpěv je prostou a přirozenou cestou, jak uvolnit uvězněné emoce.

Zpěv je jedna z nejstarších forem komunikace a písně vždy byly nedílnou součástí všech tradičních kultur. Moderní doba s sebou ovšem k naší škodě přinesla v této oblasti změny – zpěv se stal jistou výsadou a specializací: zpívá pouze interpret a ostatní poslouchají. Kdežto v tradičních společnostech byla píseň určena pro každého, zpívali všichni.

Je čas osvobodit svůj hlas a začít zase zpívat. Nejlépe ve skupině, což mnohonásobně posiluje pozitivní účinky zpěvu a kde dochází k odbourání bariér a ke vzájemnému propojení a léčení.